Startovním místem této trasy, pravděpodobně nejznámější na ostrově, je paseka u silnice. Název místa odkazuje k jeho dávné funkci v lesnictví, protože se zde kdysi počítaly kmeny pokácených stromů, proto se jmenuje Contadero (contar je španělsky počítat).
Pokračujeme v cestě obklopeni zkroucenými stromy porostlými mechem; tato formace se nazývá vřesovcové cimbuří. Nacházíme se ve výšce 1300 m a na vrcholu jednoho ze srázů. Větry pasáty obtěžkané vlhkostí se střetávají s větvemi těchto vřesovců a přeměňují mlhu ve vodu, která dává lesu život. Pod vřesovci roste kapradí – čtyři druhy – využívající tuto vlhkost zachycenou lesem. Jak stoupáme po stezce a vřesovce jsou méně vystavené větrům, jsou většího vzrůstu, dokonce dosahují téměř obřích rozměrů pro tento druh.
Nyní spolu s vřesovcem uvidíme čím dál tím častěji nový strom, voskovník, kterému se na Gomeře říká buk. Není to však stejný druh jako kontinentální buky, které mají, kromě jiných rozdílů, neopadávající listy. Tento strom se odlišuje podlouhlými listy s nepravidelnými okraji. Gomerští pastevci používali jeho dřevo k výrobě tyčí, tzv. bidel, s nimiž se spouštěli do roklí.
Procházíme otevřenější částí lesa, kam dopadají sluneční paprsky, pokud pasát nepřivanul mlhu. Na lesní pasece můžeme pozorovat rozdílnou vegetaci díky jejímu evolučnímu vývoji. Staré spadlé stromy vytvářejí prostranství, v nichž se objevují rostliny, které potřebují sluneční svit. Les se pak znovu uzavírá, než se objeví další paseka.
Na pláni, kterou trasa prochází, byl starý sklad uhlí a na zemi lze ještě občas najít kus dřevěného uhlí. Kdysi les poskytoval palivo pro domácnosti. Pálilo se zde uhlí – dříví pomalu týden hořelo, než se přeměnilo na uhlí. Byla to tvrdá práce, která vyžadovala neustálou pozornost a která skončila s příchodem naftových derivátů před více než půl stoletím.
Garajonay je národním parkem od r. 1981. Předtím se však zdejší horská krajina intenzivně využívala. Všimněte si řad kamenů podél stezky, jsou to zdi malých užitkových zahrad na terasách. V blízké osadě El Cedro dokonce žilo přes sto lidí, kteří v lesích hledali obživu. 7 Strom dávající jméno lesu Po více než polovině trasy dorazíme k vavřínu, stromu, podle nějž se nazývá vlhký vavřínový les. Tento strom dorůstá v lesích, jako jsou lesy v Garajonay s adekvátními podmínkami, značných rozměrů. Najdete ho tak, že budete hledat listy, na nichž se u středové žilky nacházejí malé žlázky – ano, to je vavřín, tedy bobkový list. Pokud má plody, podobají se černým olivám.
Po více než polovině trasy dorazíme k vavřínu, stromu, podle nějž se nazývá vlhký vavřínový les. Tento strom dorůstá v lesích, jako jsou lesy v Garajonay s adekvátními podmínkami, značných rozměrů. Najdete ho tak, že budete hledat listy, na nichž se u středové žilky nacházejí malé žlázky – ano, to je vavřín, tedy bobkový list. Pokud má plody, podobají se černým olivám.
Předtím, než zde na horách vznikl národní park, měly lesy různé využití, včetně dětského tábora. Tato paseka vznikla díky jeho zařízením. Tábor byl později demontován a přeložen mimo vavřínový les. Dnes díky této oblasti můžeme vidět, jak se zde objevují ostružiny a žlutě kvetoucí keře adenokarpy z čeledi bobovitých. Ty v budoucnu poskytnou útulek vavřínovitým stromům, které paseku postupně znovu pohltí a navrátí ji zpět lesu.
Přicházíme dolů do údolí, kde je vyšší vlhkost a lepší půda. Tyčí se zde obrovské lesní exempláře, obři vavřínového lesa. Je to místo vavřínů indických, úžasných rostlinných „budov”, jejichž listy jsou v tomto lese největší. Podíváte-li se na zem a uvidíte-li koberec z červeného listí, jste v blízkosti vavřínu indického, jeho listy totiž při usychání dostávají tuto barvu. A hned pak uvidíte potok El Cedro, který je na ostrově La Gomera nejdůležitější. Své vody rozvádí po údolí Hermigua, kde kdysi fungovalo půl tuctu mlýnů a pěstovaly se různé plodiny – tuto funkci plní potok dodnes. Jeho voda navíc oživuje les, jak je vidět na zelených velikánech po jeho okrajích.
Název tohoto místa, tedy košíkářské vrby, pochází z vrboví, které používají košíkáři ke své práci. Zde v potoce El Cedro namáčeli tito řemeslníci proutí, aby získalo pružnost a mohli tak dělat svou práci. Kdysi byly tyto koše nezbytné pro přepravu zboží a úrody.
Tato kaple má zajímavou historii. Pochází z r. 1935, kdy byla založena jednou anglickou vychovatelkou, která zde pracovala pro jednu movitou rodinu. Svátek vztahující se k této kapli připadal na poslední srpnovou neděli a po mnoho let byl jedním z nejdůležitějších na ostrově. Od r. 1984 se z pouti stalo procesí s piknikem, při němž se tančí tanec s bubnem, hlavní součást gomerského folkloru.
Osada El Caserío del Cedro je připomínkou starobylých vesnic, které žily z toho, co jim dal les. Obydlí se sedlovými střechami stojí po obou stranách malého údolí, které ústí vodopádem. Nachází se již mimo národní park a udržuje si tradiční vzhled s terasovitými sady na svazích.
Zde vidíte začátek rokle Hermigua s vodopádem na potoku El Cedro. Tento stále tekoucí vodopád měří 135 m a je největším vodopádem těchto charakteristik na Kanárských ostrovech. V rokli dříve fungovala vodní elektrárna na přehradě Los Tiles, která zásobovala elektřinou vesnici Hermigua
- Respektujte zvířata, neobtěžujte je a nekrmte je. Pokud uvidíte zraněné zvíře, můžete zavolat na tísňovou linku 112. Netrhejte květiny ani rostliny.
- Nesbírejte ani neodnášejte kameny nebo jiné prvky z přírodního prostředí. Neměňte prostředí tím, že je budete hromadit a vytvářet z nich smutně proslulé "věže".
- Nechoďte na místa, kde to není povoleno, a respektujte značení na stezkách. Opuštění povolených cest způsobuje škody na životním prostředí a může být nebezpečné i pro vás a osoby, které vás doprovázejí.
- Bezpečnější je mít zvíře na vodítku.
- Snažte se nerušit klid prostředí nadměrným hlukem (hlasitá hudba, křik...).