Vallebrón

Naše cesta začíná u kaple Tindaya, která je zasvěcená Panně Marii z Candelaria. Je to skromný chrám z 18. století s jedinou obdélníkovou lodí, krytý taškovou střechou se třemi rovinami. Na fasádě vyniká špičatá zvonice, která je z mlýnského kamene, jenž je ve srovnání s bílým blokem fasády výrazně vidět.

Na jedné straně máme horu Montaña de las Tabaibas a dostáváme se k úpatí Vallebrónu, odkud máme skvělý výhled na Montaña de Tindaya. Tento sopečný hrot měří 400 metrů a impozantně se tyčí na planině Llano de Esquinzo. Domorodí obyvatelé ostrova, los majos, ho považovali za svatou horu. Po celém jeho vrcholu je rozprostřena lokalita nejdůležitých skalních rytin na Kanárských ostrovech, a to ve tvaru chodidel.

Jakmile začneme sestupovat údolím, obklopí nás odvodňovací příkopy, tradiční systém kultivace na Fuerteventuře. Jsou to terasy obklopené zdmi z hlíny a voda ze strže se dostává dovnitř trubkami. Odvodňovací příkop zůstává zatopený, aby „se napil” a voda pak přechází do dalšího příkopu. Štěrkové lavice vidíme po stranách údolí. Jsou to zdi z kamene paralelně k cestě a protínají svah. Zadržují zeminu a vodu, tvoří prostory pro zemědělství bez zavlažování a kromě toho jsou také velmi užitečné proti erozi.

Tato skupinka domů, která je na slunném místě údolí na úpatí hory Montaña de Enmedio, dělí svrchní část údolí na dvě části. Obklopené odvodňovacími příkopy, tyto domy sotva tvoří strukturu obce. Mezi palmami tvoří městskou krajinu perfektně zasazenou do přírodního prostředí a rozumně neruší využití úrodných půd.

Když začínáme stoupat, poté co jsme prošli skupinkou tradičních obydlí, na okraji cesty se nachází malé seskupení zahrad nad strží s několika ovocnými stromy. Jsou to tzv. nateros, další geniální řešení jak zachytit odtokovou vodu a bláto nesené v malých roklích – když zůstávají stát v kalužích, vyvolávají dojem, že tvoří smetanu, a odtud pochází jejich jméno. Kamenné zdi když zastaví vodu, nahromadí bahno, které klouže takovým způsobem, že vytvoří malé zahrádky. Tam je možné zasadit ovocné stromy, které pak prospívají díky zadržené vlhkosti.

Rozlehlé a špičaté hřbety, které oddělují údolí, se na Fuerteventuře jmenují nože. Úzký hřbet, po kterém jdeme z jednoho svahu na druhý, sotva pár metrů, by bylo ostří těchto nožů, na kterých rozsáhlá eroze nechala tuto ostrou hranu. Pásmo „nožů”, které jsou typické pro závětrnou stranu, bylo charakteristickým typem krajiny obyvatel los majos.

Vesnice La Matilla je obklopená příkopy, v jejím středu najdeme starý mlat, pravidelných rozměrů. Možná nás trochu překvapí jeho zvláštní využití – uprostřed vidíme koš na basketbal a hrací povrch postavený na dlažbě mlatu. Velikost mlatu nám ukazuje zemědělskou důležitost, kterou měl ostrov, který v letech dobrých dešťů, byl považován za sýpku souostroví.

Tefía je lokalita centrální planiny Fuerteventury, největší jednotka ostrovní krajiny, která začíná v La Oliva a končí prakticky na začátku úžiny Jandía. Je to otevřený prostor s málo zvlněným terénem, který je poset osadami jako Tefía, s uzavřeným výhledem na moře kvůli horským vrcholkům pobřeží. V Tefíi můžeme završit naší cestu v ekomuzeu La Alcogida, kde lze vidět ukázku tradičního života na venkově Fuerteventury.