Poncia. Lolita Flores

Uprostřed husté mlžné bouře Poncia, služebná Bernardy Alby, mumlá na nádvoří a modlí se za Adélinu smrt. Dům je zahalen do hrobového ticha. Poncia mluví sama, mezi prosbami a výčitkami, obrací se k nebi i k ženám zavřeným v domě. Její slova se ztrácejí v mlze, zatímco se zdá, že vítr s sebou nese nářek žen. Ale žádný zvuk nepřeruší ticho, které panuje v sídle, a Ponciin hlas zní jako osamělá ozvěna ve tmě.