Výstup na Teide

Začneme stoupat po této hoře z pemzy, která byla kdysi využívána k průmyslovým a zemědělským účelům. Pemza je produktem explozivních erupcí; když se plyny v magmatu dostanou na povrch, dochází k jevu podobnému otevírání šampaňského – touto „pěnou” je kámen pemza.

Tato hora, při výstupu po naší pravici, je typickým sopečným dómem, tím nejlepším příkladem v oblasti Las Cañadas. Vznikla výlevem velmi viskózní lávy, která nedoteče daleko. Proto se hromadí a vytváří tvar kopule, latinsky domus, z něhož pochází termín dóm.

Pemza je velice užitečná v zemědělství a v průmyslovém využití, proto se jí u Teide využívalo, než byla oblast prohlášena Národním parkem. Tyto starodávné lomy byly zrestaurovány, lze vidět, odkud se pemza těžila díky různému zabarvení, světlejšímu než okolí.

Veliké kameny, jimiž je poset poslední úsek cesty, jsou nabalené koule z proudu černé lávy, jež zůstala na úpatí Teide. Vznikly jako sněhové koule poté, co se odlomil kus lávy, kutálel se dolů, nabíral přitom další vrstvy lávy a nakonec se zastavil pod lávotokem.

Tento evokující název se vztahuje k místu, kde bylo možné při výstupu na Teide získat dřevo. Proto zde měli zastávku cestovatelé a výzkumníci, kteří lezli na vrchol a nocovali zde, než podnikli poslední útok na sopku – jsme totiž ve výšce 2982 m. Jeden z velkých kamenů na tomto místě má ve spodní části otvor, který byl využíván jako přírodní útulek ke spaní.

K chatě Altavista stoupáme mezi dvěma rameny černé lávy, po starém Teide. Svah křižujeme cik-cak, protože je velice příkrý. Nahoru jdeme po materiálech, které jsou minimálně 32 tisíc let staré. Z geologického hlediska to sice nic není, ale nikoli na sopce Teide, která byla činná až do středověku.

Tato horská chata se nachází na planině obklopené dvěma impozantními rameny lávy, tak vysokými, že sotva vidíme vrchol. Je to nejvýše položené ubytovací zařízení ve Španělsku, vhodné k přespání a výstupu na Teide za svítání. Pohled na noční nebe je odsud jednoduše úchvatný, pouhých 35 minut po západu slunce lze pozorovat souhvězdí zvěrokruhu a Mléčnou dráhu.

V tomto místě končí stezka z chaty Altavista táhnoucí se přes rozsáhlou neúrodnou krajinu a začíná zde výstup na vrchol, Pico, pokud tedy máte povolení. Na této malé mesetě je dnes umístěna horní stanice lanovky a odtud začíná skutečný výstup ke kráteru.

Výšlap ke kráteru začíná u zdi vytvořené velkým kanálem lávy, který klesá dolů od okraje kráteru. Je pozoruhodné, že některá místa na této zdi jsou prakticky hladká, ta odpovídají tekutější lávě. Na jiných místech je vidět, jak se kanál tvořil vrstvením láv.

Tento poslední úsek cesty nese jméno významného kanárského geologa, který ji navrhl jako vhodný přístup ke kráteru. Stezka kličkuje vzhůru cik-cak a přibližuje se přitom k okraji kanálu na svahu, kde můžeme pozorovat jednotlivé vrstvy lávy na sobě. Rovněž jsou vidět některé horké exhalace, fumaroly, i když ne tak významné jako ty v kráteru.

Na konci výstupu se před námi odehrává dvojí představení: panorama a vlastní kráter. Snadno lze pozorovat sírové výpary z fumarol a usazeniny síry uvnitř kráteru, kam však nemáme přístup, přestože byl dříve využíván k těžbě síry.

Dávejte pozor při sedání, které se nedoporučuje. Můžete si ušpinit oblečení kyselinou sírovou, která se tvoří z výparů síry v kombinaci s vodní párou.