Díky erupcím v letech 2011 a 2012 vznikl ve vodách El Hierra nový život.
El Hierro, nejmladší z Kanárských ostrovů, se zrodil před 1,2 milionu let po několika sopečných erupcích, jejichž magma rozbilo mořské dno a dosáhlo výšky 1501 metrů nad mořem (vrchol Malpaso, nejvyšší bod). Sopečná povaha ostrova není jen historií, ale i současností. Mezi říjnem 2011 a březnem 2012 došlo na El Hierru k několika erupcím podmořské sopky (prvním svého druhu za posledních 500 let), kterým předcházely slabé, pro obyvatele nepostřehnutelné seismické pohyby, jež v některých oblastech způsobily vyboulení povrchu až o šest centimetrů. Po letech přinesla nová podmořská sopka do vod El Hierra nový život a stala se zajímavým místem pro potápěče.
Kráter široký 120 metrů
Erupce trvala 134 dní, což z ní činí druhou nejdelší erupci na Kanárských ostrovech od erupce sopky Timanfaya (Lanzarote) v roce 1730. Nová sopka se nachází jižně od El Hierra, pět kilometrů od La Restinga a 88 metrů hluboko v Mar de las Calmas. Její základna má průměr 700 metrů a kráter je široký 120 metrů.
Regenerované mořské dno
Sopečné erupce v roce 2011 obnovily mořské dno a daly vzniknout jedinečné biodiverzitě a unikátní podmořské krajině plné života. Pro potápěče je to nová podívaná. Kampaň Oceánografického střediska Kanárských ostrovů španělského Oceánografického institutu (IEO), která proběhla od 27. dubna do 4. května 2015 na palubě oceánografické lodi Ángeles Alvariño, ukázala, díky získání vzorků mořského dna a s ním spojené fauny, že mořské dno se v okolí podmořské sopky v hloubce 90 až 900 metrů obnovuje.
Ryby, mlži a přisedlé organismy
Četné organismy, které žijí přichycené na lávě vyvržené sopkou, přitahují ryby, korýše a hlavonožce, kteří se jimi živí. Mlži a mnohoštětinatci, druh červovitých škeblovek, se přichycují k substrátu a živí se filtrováním vody ze sopky, která je plná živin. Po erupci zde zůstávají přisedlé organismy, jako jsou gorgonie, korály a houby. Z rybích druhů se zde vyskytují fulas amarillas (fuly), úhoři mořští, murény, ještěrky, cabrillas (česači), pejeperros (Bodianus darwini) a medregales (kranasi).
Potápěčská destinace
Ještě před objevením nové sopky byl ostrov jednou z nejoblíbenějších destinací na světě pro milovníky potápění, experty i začátečníky (i ty, kteří se chtějí o potápění poprvé pokusit). Nyní je to ještě patrnější. Je zde infrastruktura, personál a vybavení potřebné k potápění se všemi zárukami. Ostrov má obrovské množství potápěčských lokalit. V oblasti La Restinga se navíc několik kilometrů od pobřeží můžete dostat do hloubky až 300 metrů, užít si horizontální výhled až do 30 metrů a prozkoumat útesy, skaliska, písečné plošiny, jeskyně...
Velká rozmanitost flóry a fauny
Teplota vody se obvykle celoročně pohybuje mezi 18 a 25 stupni Celsia, což přitahuje tropické a středomořské druhy. Hustá vegetace, která pokrývá skalnaté dno, činí z ostrova ideální útočiště pro nejrůznější druhy rostlin a živočichů a příležitostně i oblast průchodu pelagických živočichů. Mořská rezervace La Restinga je například mezinárodně uznávaným útočištěm mnoha druhů živočichů, včetně želv, tuňáků, rejnoků, kaniců, chuchos (makrel), delfínů, barakud... a občas i mírumilovného žraloka velrybího.
Přírodní laboratoř
Nejen potápěči se díky podmořské sopce znovu ocitli v centru pozornosti. IEO v posledních letech uskutečnilo řadu vědeckých kampaní na její studium, takže se tato oblast stala přírodní laboratoří, v níž se analyzují dopady změn životního prostředí, jako je například výbuch sopky, na mořské ekosystémy.